Jak se jmenovala koza z pohádky?

Žil jednou jeden dědeček a žena. Dědeček šel na jarmark a koupil si kozu.

Přivedl ji domů a druhý den ráno poslal dědeček svého nejstaršího syna tu kozu na pastvu.

Chlapec o ni pečoval až do večera a odvezl ji domů. Právě jsem došel k bráně a dědeček stojí u brány v červených botách a ptá se:
– Má drahá kozo, moje milovaná kozo! Jedl jsi nebo pil?

„Ne, dědečku, nepil jsem, nejedl jsem: jen jsem běžel přes most a popadl javorový list, jen jsem běžel přes hráz a napil se kapky vody, jen jsem pil, jen jsem jedl. “

Dědeček se tedy na syna naštval, protože se špatně staral o dobytek, a odehnal ho.

Druhý den posílá svého druhého syna, nejmladšího. Chlapec až do večera pásl kozu a odvezl ji domů.

Právě jsem došel k bráně a dědeček stojí u brány v červených botách a ptá se:
– Má drahá kozo, moje milovaná kozo! Jedl jsi nebo pil?

– Ne, dědečku, nepil jsem, nejedl jsem: jen jsem běžel přes most a popadl javorový list, běžel přes hráz a vypil kapku vody – jen jsem pil, jen jsem jedl.

Dědeček tedy odehnal i tohoto syna.

Třetího dne posílá svou ženu. Hnala kozu a pásla celý den; Večer jsem došel na dvůr a dědeček už stál u brány v červených botách a ptal se:
– Má drahá kozo, moje milovaná kozo! Jedl jsi nebo pil?

– Ne, dědečku, nepil jsem, nejedl jsem: jen jsem běžel přes most a popadl javorový list, běžel přes hráz a vypil kapku vody – jen jsem pil, jen jsem jedl.

V tu chvíli se dědeček tak rozzlobil, že odehnal i ženu.

Čtvrtého dne kozu sám zahnal, celý den pásl a večer vyhnal na silnici a sám šel rovně: stál u brány v červených botách a ptal se:

– Má drahá kozo, moje milovaná kozo! Jedl jsi nebo pil?

– Ne, dědečku, nepil jsem, nejedl jsem: jen jsem běžel přes most a popadl javorový list, běžel přes hráz a vypil kapku vody – jen jsem pil, jen jsem jedl.

Tehdy se děda rozzlobil, šel ke kováři, zatvrdil nůž, začal řezat kozu a ona se utrhla a utekla do lesa.

V lese vidí koza zaječí boudu, vběhla tam a schovala se na kamna.

Zajíček přiběhne a najednou slyší, že v chatrči někdo je. Bunny se ptá:

– Kdo, kdo je v mé chatě?

A koza sedí na sporáku a říká:

Jsem koza dereza
Koupeno za tři haléře,
Poloviční zásah.
Ťukej klepej nohama,
Probodnu tě svými rohy,
budu šlapat nohama,
Všimnu si ocasem, –
Tady umíráte!

Zajíček se lekl, vyběhl z boudy a sedl si pod dub. Sedí a pláče. Jde kolem medvěd a ptá se:
– Proč pláčeš, běžící zajíčku?

– Jak mohu, má drahá, nebrečet, když v mé chýši sedí hrozná bestie?

A medvěd:
– Vyhodím ho!

Běžel jsem do chaty:
– Kdo, kdo je v zaječí chýši?

Jsem koza dereza
Koupeno za tři haléře,
Poloviční zásah.
Ťukej klepej nohama,
Probodnu tě svými rohy,
budu šlapat nohama,
Všimnu si ocasem, –
Tady umíráte!

Medvěd dostal strach.
“Ne,” říká, “je to králíček na útěku, já ho nevykopnu – obávám se.”

Zajíček šel znovu, sedl si pod dub a plakal. Přichází vlk a ptá se:
– Proč pláčeš, zajíčku na útěku?

– Jak mohu, bratře vlku, nebrečet, když v mé chýši sedí hrozná bestie?

A vlk:
– Vyhodím ho!

– Kde ho můžete vyhodit! Zde ho medvěd pronásledoval, ale nevyhnal ho.

Vlk běžel do chýše a zeptal se:
– Kdo, kdo je v zaječí chýši?

Jsem koza dereza
Koupeno za tři haléře,
Poloviční zásah.
Ťukej klepej nohama,
Probodnu tě svými rohy,
budu šlapat nohama,
Všimnu si ocasem, –
Tady umíráte!

Vlk byl vyděšený.
“Ne,” říká, “je to králíček na útěku, já ho nevykopnu – obávám se.”

Zajíček šel znovu, sedl si pod dub a plakal. Přiběhne liška, vidí zajíčka a ptá se:
– Proč pláčeš, zajíčku na útěku?

– Jak mohu, liščí sestřičko, nebrečet, když v mé chýši sedí strašná bestie?

A liška:
– Vyhodím ho!

– Kde ho můžeš, liško, vykopnout! Tu medvěd pronásledoval, ale nevyhnal ho, a vlk honil, ale nevyhnal ho, ale kam jdeš?

Liška běžela do chýše a řekla:
– Kdo, kdo je v zaječí chýši?

Jsem koza dereza
Koupeno za tři haléře,
Poloviční zásah.
Ťukej klepej nohama,
Probodnu tě svými rohy,
budu šlapat nohama,
Všimnu si ocasem, –
Tady umíráte!

Tak se liška lekla.
“Ne,” říká, “je to králíček na útěku, já ho nevykopnu – obávám se.”

Zajíček šel, sedl si pod dub a znovu plakal. Chudák krab vyleze a ptá se:
– Proč pláčeš, zajíčku na útěku?

– Jak mohu nebrečet, když v mé chýši sedí hrozná bestie?

A rakovina:
– Vykopnu ho.

– Kde ho můžete vyhodit! Tu medvěd pronásledoval, ale nevyhnal ho, a vlk honil, ale nevyhnal ho, a liška pronásledovala, ale nevyhnala ho, jinak ty!

Rakovina vlezla do chatrče a zeptala se:
– Kdo, kdo je v zaječí chýši?

Jsem koza dereza
Koupeno za tři haléře,
Poloviční zásah.
Ťukej klepej nohama,
Probodnu tě svými rohy,
budu šlapat nohama,
Všimnu si ocasem, –
Tady umíráte!

A rakovina stále leze a šplhá, vylezla na sporák a řekla:
A já jsem rakovina chudého muže
Když tě štípu, bude tam znamení!

Jak může svými drápy štípnout kozu! Jakmile koza zabrečela, z kamen a z chýše, běžela, a to je všechno, co viděli!
Zajíček byl šťastný, přišel do boudy a poděkoval rakovi. A začal bydlet ve své chýši.

„Vlk a sedm koziček“ je pohádka bratří Grimmů, kterou znají děti na celém světě. Vypráví o dobrodružstvích kůzlátků a jejich matky, kteří se střetnou s vlkem. Šedý loupežník přijde k dětem a zazpívá koze uvítací píseň, zatímco se jejich matka pase, aby je snědla. Neotevírají mu, protože ho poznají podle hrubého hlasu. Když to změní, kůzlata jsou oklamána, pustí vlka dovnitř a jen jednomu z nich se podařilo utéct a vše říct matce. Matka lstí zachrání své děti a zničí vlka. Pohádka učí samostatnosti, odvaze, vynalézavosti a že klam se dříve či později odhalí.

Doba čtení: 3 min.

Žila jednou jedna koza s kůzlaty. Koza šla do lesa jíst hedvábnou trávu a pít studenou vodu. Jakmile odejde, kůzlátka zamknou boudu a nevyjdou ven.

Koza se vrací, klepe na dveře a zpívá:

– Kozy, chlapi!
Otevři, otevři!
Tvá matka přišla a přinesla mléko;
Mléko teče do kanálu,
Od zářezu až po kopyto,
Z kopyta do sýra země!

Kozy odemknou dveře a pustí matku dovnitř. Nakrmí je, dá jim něco napít a vrátí se do lesa a děti se pevně uzavřou.

Jednoho dne vlk zaslechl zpěv kozy. Jakmile koza odešla, vlk běžel do chýše a křičel hustým hlasem:

– Vy, děti!
Ty malé kozy!
Zakloň se,
Otevři se
Tvá matka přišla,
Přinesl jsem mléko.
Kopyta jsou plná vody!

Děti mu odpovídají:
– Slyšíme, slyšíme – ale to není hlas matky! Naše maminka zpívá tenkým hláskem a tak nenaříká.

Vlk nemá co dělat. Šel do kovárny a nařídil mu překovat hrdlo, aby mohl zpívat tenkým hlasem. Kovář si znovu ukoval hrdlo. Vlk znovu běžel k chatě a schoval se za keř.

Tady přichází koza a klepe:

– Kozy, chlapi!
Otevři, otevři!
Tvá matka přišla a přinesla mléko;
Mléko teče do kanálu,
Od zářezu až po kopyto,
Z kopyta do sýra země!

Děti pustily matku dovnitř a nechaly nás vyprávět, jak vlk přišel a chtěl je sežrat.

Koza krmila a napájela kůzlata a přísně je trestala:

“Kdo přijde do chýše a prosí hustým hlasem, aby neprošel tím vším, co ti chválím, neotvírej dveře, nikoho nepouštěj.”

Jakmile koza odešla, vlk se znovu vydal k chýši, zaklepal a začal tenkým hlasem naříkat:

– Kozy, chlapi!
Otevři, otevři!
Tvá matka přišla a přinesla mléko;
Mléko teče do kanálu,
Od zářezu až po kopyto,
Z kopyta do sýra země!

Děti otevřely dveře, vlk se vřítil do chatrče a sežral všechny děti. V kamnech byla pohřbena pouze jedna kozička.

Koza přichází, ať volá nebo běduje, nikdo jí neodpovídá. Vidí, že dveře jsou otevřené, vběhne do chatrče – nikdo tam není. Podíval jsem se do trouby a našel jednu kozičku.

Když se koza dozvěděla o jejím neštěstí, posadila se na lavičku a začala truchlit a hořce plakat:

– Ach, mé děti, kůzlátka!
Ke kterému se otevřeli a otevřeli,
Dostal jsi to od zlého vlka?

Vlk to slyšel, vešel do chýše a řekl koze:

– Proč proti mně hřešíš, kmotře? Nesnědl jsem tvé děti. Přestaň truchlit, pojďme do lesa na procházku.

Šli do lesa a v lese byla díra a v díře hořel oheň. Koza říká vlkovi:
– Pojď, vlku, zkusíme to, kdo tu díru přeskočí?
Začali skákat. Koza přeskočila a vlk přeskočil a spadl do horké jámy.