Jak žijí labutě v párech?

Připlaval co nejblíže k plotu, natáhl krk, otevřel zobák a vzal z mužových rukou stonek s okvětními lístky. Muž mu podal další bylinky, labuť znovu otevřela zobák a rychle popadla nabízené listy. Dali mu víc – neodmítl a zdálo se, že by tyto listy mohl takto jíst celý den. Tuto labuť přivezli do parku hlavního města před deseti lety myslivci, byla lehce zraněna. Od té doby tu tedy žije, bez partnera. Dopisovatel Tengrinews.kz také nakrmil osamělou labuť a zároveň se ponořil do fascinujícího světa ptáků, kteří žijí v jezírku centrálního parku.

Připlaval co nejblíže k plotu, natáhl krk, otevřel zobák a vzal z mužových rukou stonek s okvětními lístky. Muž mu podal další bylinky, labuť znovu otevřela zobák a rychle popadla nabízené listy. Dali mu víc – neodmítl a zdálo se, že by tyto listy mohl takto jíst celý den. Tuto labuť přivezli do parku hlavního města před deseti lety myslivci, byla lehce zraněna. Od té doby tu tedy žije, bez partnera. Dopisovatel Tengrinews.kz také nakrmil osamělou labuť a zároveň se ponořil do fascinujícího světa ptáků, kteří žijí v jezírku centrálního parku.

“Čím ho krmíš?” — zeptal jsem se muže u rybníka.

“Jetel,” odpověděl. Tento muž sem chodí téměř každý den a už dlouho krmí labuť.

“Všechny ostatní labutě jsou tady v párech, ale tahle zůstala sama.” Zdá se mi, že se nudí a chce komunikovat. Nechce ani tolik jíst, protože potřebuje komunikaci,“ navrhl muž.

Sebral jsem stéblo jetele a také ho podal ptáčkovi. Labuť ji popadla a začala ji rychle žvýkat.

Když labuť snědla další porci trávy, zavřela oči a seděla tam, jako by napůl spala.

“Jí, zavře oči a sedí tady, neplave,” poznamenává náš partner.

Přišlo více lidí. Děti začaly labuť také krmit. Ani nepomyslel na to, že by od nich plaval.

„Máme ho takového, rád jí,“ říká Světlana Vladimirovna Stariková, která pracuje jako chovatelka dobytka v parku hlavního města 22 let a o ptácích, kteří zde žijí, ví všechno.

„Plave s námi sám, s ostatními ptáky se nekamarádí, je bez partnera. Takhle k nám přišel, přivezli ho myslivci, byl trochu zraněný a plave s námi už 10 let,“ říká Světlana Vladimirovna.

“Opravdu se stává, že labutě žijí samy, bez partnera?” — zeptal jsem se.

“Ano,” odpovídá můj partner.

“Takže skutečnost, že nemohou žít bez partnera, není nic jiného než krásný mýtus?” – upřesnil jsem.

„Ano, mýtus je krásný. Když se podíváte na naši přírodní rezervaci Korgalžinskij, když labutě přiletí, nejprve jsou všechny v davu, a teprve potom někdo vynikne jako pár,“ říká.

Řekl jsem Světlaně Vladimirovně o tom, jak labuť s radostí snědla jetel, který mu byl nabídnut. Vysvětlila, že labutě obecně nejedí jetel, preferují pampelišky, ale zároveň ve vztahu k labuti osamělé poznamenala: „A on tu sežere všechno, pokud má co jíst.“

“Jak mu říkáš?” — zeptal jsem se.

“Jak hezký, tak osamělý.” Ale on s námi nemluví,“ odpověděla.

Co znamená „hovory“, jsem zjistil poté, co jsme se přiblížili k ostrovu, kde seděly další dvě bílé labutě. Byl to pár – chlapec a dívka. Je jim asi 18 let.

“Tega-tega-tega, krásky, děti,” oslovila Světlana labutě.

Když ptáci uslyšeli známý hlas, začali plakat, třásli krky a mávali křídly.

“Krásky,” pochválila je žena a oni jí odpověděli ještě hlasitěji.

Labutě jedna po druhé pokývaly hlavami a pokračovaly v řvaní.

Už 16 let s nimi takhle mluví.

“Mluvím s nimi, zdá se, že odpovídají očima,” říká Světlana.

Za ta léta už má chování labutí dobře nastudované.

„Přijdu a hned vidím, v jaké jsou náladě. Mohou také bojovat. Teď jsou v klidu a najedli se. A někdy jim křídla vyletí a utečou,“ říká chovatel hospodářských zvířat.

Různě také reagují na kolemjdoucí, někdy, i když jim někdo nabídne jídlo přes plot, nevyplavou.

A někdy je ani nemusíte volat, labutě poznávají Světlanu z dálky a už ji začínají zdravit a křičí na ni ze svého ostrova.

„Tady v jezírku teď mají vše pro kompletní stravu: řasy, šneky, malé žáby a ryby. Ráno je krmím chlebem pro zpestření. V zimě mají proso, proso, zelí, mrkev,“ říká Světlana. V zimě jsou labutě chovány ve speciálních výbězích.

Tyto labutě jsou staré asi 18 let a obecně se tito ptáci mohou dožít až 40 let.

Jezírko v parku je vyčištěno, ale řasy jsou ponechány – obsahuje všechny vitamíny a mikroelementy potřebné pro labutě.

„Ukazuje se, že labutě jsou zde stále v zajetí, i když je zde přirozená voda. Nelétají s námi, ale neustále jim kupírujeme křídla, aby nevzlétly, protože je pak od Ishimu nechytíme. Dřív to bylo dobré, chodili ven, chodili, sbírali trávu v přírodě, ale teď je tam jen rybník a ostrůvky,“ říká.

V jezírku žijí i kachny

V další části rybníka žijí další dvě labutě – černé. Jsou ještě velmi malí, jsou jim tři roky. Na rozdíl od bělochů, kterým Světlana říká jednoduše „krásky“, mají černoši svá vlastní jména – Adele a Anders.

„První je Anders plavání a druhý Adela. Pohlaví se určuje podle krku, silnější krk je chlapec, tenčí krk je dívka,“ vysvětlila.

Potkají i Světlanu, ale nekřičí tak hlasitě jako bílí.

„Jen to jsou ještě kuřátka, bojí se. Když jsme je přivezli, starší bílé labutě si okamžitě rozdělily území. Navíc naši bílí mluvící občas také přejdou na stranu černochů, ale černí nikdy nejdou na území bílých,“ říká žena.

Někdy musí chránit labutě. Stávalo se, že navštěvující rackové zahájili boj a napadli labutě. Světlana oddělila bojovníky, jak jen mohla.

„Racci bojovali a spěchali. Když lovci přinesou slabou labuť, ošetříme ji a racci začnou útočit. Přiběhnete, oddělíte je, začnete mávat rukama a nohama, abyste je rozptýlili,“ říká.

Labutě se také velmi bojí ohňostrojů. “Bojí se, když se spustí ohňostroj, možná si myslí, že se střílí, snaží se schovat, někam odplavat,” poznamenává chovatel hospodářských zvířat.

Uprostřed rybníka se schoulila osamělá labuť a spala. Byl na svém neutrálním území – mezi párem bílých a černých labutí. V parku byl klid. Prý to vydrží do odpoledne a k večeru začnou být labutě zase aktivní.